Naše životy jsou protkány mnoha vztahy. Některé začínají už v dětství, jiné přicházejí později. Všechny vztahy jsou pro nás velice důležité, protože díky nim vytváříme nové vazby a také poznáváme sami sebe. Zatímco určití lidé hrají v našem životě naprosto nezastupitelnou roli, jiní se v našem osobním příběhu jen mihnou a zase zmizí. Někdy se však stane, že člověk, která nám býval velice blízký, se začne vzdalovat a odcizovat. Pouto mezi námi, které tam odjakživa bylo, najednou slábne a vytrácí se.
V koloběhu lidského života dochází k mnoha situacím, které nedokážeme pochopit, nerozumíme jim. A pokud nám něco není jasné, snažíme se obvykle pátrat po vysvětlení. Mnohdy žádné nenajdeme. Mezilidské vztahy totiž nefungují jen na základě mozku a logiky, mnohem důležitější jsou emoce a city. Náš mozek je úžasný nástroj, díky kterému si můžeme užívat života plnými doušky. Občas nám v něm však nadělá i pěknou paseku.
V průběhu běžného dne jsme vystaveni obrovskému množství impulzů a vjemů z okolí. Naše pozornost nemá tak vysokou kapacitu, aby byla schopná přijímat všechny tyto informace. Podvědomě sice vnímáme úplně všechno, ale na vědomé úrovni je to jen malý střípek celé mozaiky. Navíc se každý z nás soustředí na úplně jiné detaily, takže ačkoli sledujeme třeba jen stejnou kapku vody, může se lišit náš celkový dojem a prožitek.
Úplně stejně funguje i vnímání na úrovni vztahů. Domníváme se, že komunikujeme především prostřednictvím slov, ale to je omyl. Mnohem více dokážeme sdělit tónem hlasu, jeho intonací a řečí našeho těla. Naše podvědomí tak vnímá spoustu signálů, zatímco vědomí se zabývá převážně soustředěností na mluvený projev. A z toho „mála“ ještě část úplně vymažeme, protože opravdu nemáme paměť jako slon. Další kus překroutíme do podoby, která je blízká našemu způsobu interpretace. A aby toho nebylo málo, ještě si to celé hezky zevšeobecníme, takže vytvoříme rádoby univerzální pravdu-připojíme si své oblíbené každý, všichni, vždycky, nikdy… A hurá, konflikt je na světě.
Největší nedorozumění vznikají, když na základě svého vlastního dojmu vyvodíme ukvapený závěr, aniž bychom se pídili po náhledu druhé strany. Náš mozek funguje asociativně, což znamená, že automaticky spojuje podobné zkušenosti s emocemi z minulosti. Přiřazuje význam událostem v našem životě na základě již poznaného. Ale co když je to tentokrát jinak?
Co když jeden mluví o koze a druhý o voze? Co když se naše prostě jen konverzace míjí a vzájemně se neslyšíme…
Abychom si mohli vzájemně porozumět, musíme si nejprve všimnout, že nejsme na jedné vlně. Spousta hádek a nedorozumění vzniká v důsledku lpění na maličkostech a detailech. Jak se lidově říká:„Nevidíme les pro stromy.“ V takových chvílích je nejlepším řešením nadhled. Povznesení se nad danou situaci a hodnocení z ptačí perspektivy. Čím větší část celku spatříme, tím blíže zase budeme jeden druhému.
Tráví Váš manžel hodně času v práci? Jistě jeho pravým záměrem není trávit čas bez Vás, možná se jen snaží finančně zabezpečit rodinu a tím Vám dává najevo svou lásku a náklonnost. Máte v rodině nevyřešené vztahy, ve kterých už bylo řečeno příliš mnoho nebo naopak slova schází? Skrývá se za tím skutečný záměr zanevřít na toho druhého nebo je zatím jen strach a nedorozumění? Obava, že když se kdokoli o cokoli pokusí, všechno bude ještě horší než je teď, nebo že si navzájem ublížíte ještě víc než pokud budete mlčet? Snaha uchránit alespoň pár těch krásných společných okamžiků, které jste v minulosti prožili? Touha po harmonii, která už tak dlouho leží zapomenutá někde v koutě? Není v hloubi pod povrchem ukryta opět láska, která je spoutaná okovy nepochopení a nikdo jí nedává šanci se projevit?
Někdy stojí za to poslechnout svůj vnitřní hlas a jít za člověkem, kterého v hloubi duše milujete, ačkoli právě procházíte náročným obdobím. Nejspíš se máte něco naučit. Dostáváte od života lekci a máte šanci ohromně rozvinout svůj potenciál. Není potřeba vnímat vše jako křivdu. Je to prostě jen škola. Už umíte číst, psát a počítat. Teď si pojďte dát hodiny trpělivosti, pochopení, vcítění se do druhých lidí, schopnosti dát druhou šanci. Vztahy lze zničit velice snadno, ale spálit vzájemné mosty úplně a navždy jde jen málokdy. Pokud jsme spojeni jeden ke druhému, život nás bude stejně neustále vracet do míst, kde se nám nelíbí. Bude nám házet pod nohy klacky tak dlouho, dokud nezměníme svůj přístup. Dá nám tolik příležitostí, abychom se neustále setkávali, naráželi na sebe, dokud se znovu nepotkáme, neobejmeme se a nezakopeme tu pomyslnou válečnou sekyru. Může to trvat různě dlouho, ale nakonec se naše cesty opět propojí.
Zde je oněch 10 důvodů, proč stojí za to dát druhou šanci:
1) Znovu nalezneme klid v duši.
Není snad na světě krásnější pocit než právě tento. Dosáhneme ho zvláště tehdy, pokud víme, že jsme udělali všechno, co jsme v danou chvíli mohli a uměli. Často v sobě objevíme skryté rezervy, o kterých jsme neměli ani tušení.
2) Uvolníme své tělo a mysl.
Každý z nás občas šlápne vedle. Chybovat je lidské. Důležité je poučit se a příště jednat jinak, lépe. Měli bychom to dovolit jak sobě, tak ostatním. Jinak v sobě budeme neustále nosit napětí, které přenášíme na všechny kolem nás.
3) Příliv pozitivní energie.
Najednou přestaneme ztrácet svou životní sílu, o kterou jsme přicházeli usilovnou snahou potlačit náš konflikt. Znovu roztáhneme svá křídla a budeme moct žít naplno. Spokojení, šťastní a bezstarostní.
4) Získáme prostor pro jiné myšlenky.
Všimli jste si někdy, kolik z Vašich myšlenek patří právě nevyřešeným vztahům? Respektive, jak moc se nadřete, abyste mysleli na cokoli jiného než na právě na ně? A stejně se Vám to nedaří, protože neumíte vypustit z hlavy něco, co Vás skutečně trápí. A teď si představte, na co všechno budete moci myslet, když trápení pomine a Vy si všechno mezi sebou vyjasníte. Skvělé, ne?
5) Do našeho života se vrátí pocit bezpečí, lásky a důvěry, vrátíme se ke svým kořenům.
Ať se přesvědčujeme sebevíc, v našem životě byli a jsou lidé, bez kterých zkrátka nedokážeme žít, protože jednoduše nechceme. Pojí nás tolik společného, že jsme jako dva magnety, které se přitahují tak silně, že zákonitě opět musí splynout v jeden. Než se to znova stane, nejsme prostě celí. A pak najednou přichází ta chvíle, kdy je nám úžasně a celý svět kolem nás opravdu těší.
6) Máme jedinečnou šanci pro náš osobní rozvoj
Někdy je těžké vystoupit ze své komfortní zóny. Možná nám v tom brání hrdost nebo naopak obava z toho, co se stane když… Ale jakmile se odhodláme k akci a uděláme ten první krok, začnou se dít zázraky. Nejen uvnitř nás, ale i zvenčí.
7) Obnovíme stará přátelství
Ať si to připouštíme nebo ne, lidé kteří pro nás byli v minulosti velice důležití a sdíleli jsme s nimi svůj život, nám zkrátka chybí. Schází nám jejich přítomnost a také přátelství. Chlácholení pomůže možná na chvilku, ujišťujeme sami sebe, že se bez dotyčného obejdeme. Ale na jak dlouho? A za jakou cenu? Nebylo by mnohem větším přínosem pro obě strany obnovit to staré přátelství a vytvořit nové společné zážitky?
8) Prohloubíme svou schopnost vnímat svět očima jiných lidí
Již výše jsem zmínila, jak náš mozek zpracovává informace. Spoustu slov si vyložíme úplně jinak než jak byly myšleny. Navíc má každý z nás pod různými pojmy uložené zcela jiné významy. To všechno je potřeba brát v úvahu, pokud máme udělat objektivní závěr. Nezbývá než se ptát a zajímat se. Moudří lidé chtějí poznávat a pochopit, ostatním stačí zavřít oči a popírat…
9) Naučíme se odpouštět druhým
Odpuštění v sobě ukrývá mocnou sílu. Ne vždy je to jednoduché a snadné. První krok se skrývá vždy uvnitř nás. Nejprve musíme odpustit hluboko v duši člověku, který nám nějak ublížil. Nemusíme mu to říkat, nemusíme souhlasit s tím, co udělal. Ale druhá strana z nás časem může vycítit docela jiný přístup než v dobách největšího rozhořčení. Možná ji to přivede i k zamyšlení a přijde se omluvit, což byste nikdy dříve nečekali. Stejně jako by nečekala ona Vaše odpuštění..
10) Budeme se těšit lepšímu zdraví
Nemám na mysli jen to psychické, ale i fyzické. Všechno spolu souvisí. V dnešní době spousta lidí trpí vysokým krevním tlakem a rakovinou tlustého střeva. Víte, že právě stav našeho tlustého střeva vypovídá o naší schopnosti odpouštět druhým? A co ta hypertenze? Dává nám najevo jakýsi přetlak uvnitř našeho těla, s čím je asi spojený? Zapátrejte ve své mysli a pokuste se vyčistit vše, co Vám neslouží a trápí Vás.
První krok bývá ten nejtěžší, tak pojďme vykročit všichni společně. Jsem přesvědčená o tom, že se spousta lidských životů opět společně setká a už nikdy nerozloučí…
Držím Vám palce! Hodně štěstí na Vaší společné cestě životem!
A prosím Sdílejte na Facebook ZDE.