Sedm mýtů o pocitu

O našich pocitech koluje spousta domněnek a lží. Často je popíráme a ještě mnohem častěji si je vůbec nechceme připustit. Snad nám bývají i na obtíž. Kdo ví, proč tomu tak je. Po kořenech musíme pátrat v minulosti, jak v té své, tak v té lidské obecně. V dávných dobách si lidé svých emocí velice vážili a cenili, protože jim nejednou zachránily život. Postupem času se člověk jako lidská bytost naučila své pocity zpracovávat a potlačovat.

Každému z nás se už někdy v životě stalo, že jeho prožívání někdo odsoudil nebo hodnotil, poučoval ho o tom, co by se mělo a proč právě teď není vhodné cítit určitou emoci. Došlo to až tak daleko, že správný čas na emoční prožívání není skoro nikdy. A to je obrovská škoda. A je to o to smutnější, že totéž předáváme i svým dětem. Jak jsme se ohledně svých pocitů rozhodli my sami, je naše věc, ale alespoň svým potomkům bychom měli dovolit žít naplno, se vším všudy, co k životu patří. Co nám tedy brání v tom, abychom si dovolili svůj život procítit a přitom se za to nestydět?

Pojďme se teď podívat na nejčastější mýty spojené s pocity, které ovlivňují náš život.

1.“Moje emoce vypovídají o tom, kdo jsem.“

Toto tvrzení má dvě stránky. Do jisté míry je pravdivé, protože to, co prožívám samozřejmě úzce souvisí s tím, kdo jsem. Na druhou stranu emoce přichází, odchází, mění se v čase, zatímco já zůstávám v jádru stejnou osobností. Pocity neformují mě, nýbrž já formuji své pocity. A to je potřeba si uvědomit. To já si vybírám, jak se právě cítím. A každý z nás si může dovolit prožít všechno-i to pozitivní, i to negativní. Život má mnoho barev a ještě více odstínů. Abychom mohli zažít dokonalé štěstí, zákonitě musíme poznat i smutek a zklamání. Jak poznám, že noc končí a den začíná? Buď vnímám světlo nebo tmu. Jedno bez druhého není. A stejné je to s pocity. Zatímco den a noc příliš neovlivníme, naši náladu a vnitřní nastavení ovlivnit můžeme. Díky tomu, že si dovolíme prožít naše pocity, poznáváme sami sebe a odhalujeme své nitro také okolí.

2. „Když dám najevo, co prožívám, ostatní mě zavrhnou nebo se mi vysmějí.“

Tato domněnka má co dočinění se strachem a nejistotou v neposlední řadě také s našimi přesvědčeními. Co když najednou ukážu, jak mi opravdu je? Jaká bude reakce mého okolí? Jak na to zareaguji já? Už to nikdy nepůjde vzít zpátky. Zůstanu v očích všech jako citlivka a bačkora… Samozřejmě vždy záleží na okolnostech a jsou situace, kdy je nutné se ovládnout a zachovat diskrétně. Především v profesní oblasti, kdy by bylo skutečně nevhodné dát úplně volný průchod svým emocím. Možná bychom pobavili šéfa nebo kolegy svým hysterickým výstupem nebo pořádným výbuchem hněvu, ale nejspíš by to pro nás mělo i nemilé důsledky.

Určité situace je potřeba řešit v klidu a v plné racionalitě, emoční pozadí si musíme prožít někde v zákulisí-třeba doma nebo s přáteli. K plnému vyjádření emocí mám spíše na mysli chvíle, kdy se očividně všichni tváří, jak jsou v klidu a pohodě a přitom je evidentní, že místnost brzy vybuchne pod tlakem napětí a nevyřčených pocitů. To je ideální příležitost jít se svou kůží na trh, jak se říká, a otevřít tak bezpečný prostor pro emoce. Budete mile překvapeni, kolik lidí s Vámi bude soucítit, sdílet Vaše pocity a nebo poznáte dokonce někoho, kdo vše prožívá ještě obtížněji než Vy. Každopádně se všem zúčastněným, včetně Vás, velice uleví.

3. „Své pocity nemohu prožívat naplno.“

Říká kdo? Napadlo by Vás vychutnávat si nanuk zahalený v obale? Vypili byste jen třetinu své kávy? Když jdete na záchod, vymočíte se jen tak trochu, aby se neřeklo? Možná se teď smějete a já jsem za to ráda. Chci jen poukázat na to, že všechny naše fyzické potřeby děláme naplno. Emoční prožívání je stejně tak tělesný projev. A pokud limituji sama sebe, tak proč právě jen v emoční oblasti? Všechny další potřeby plníme dle toho, jak si tělo žádá. Jinak nám dá hezky zpětně tvrdě najevo, že jsme něco nedotáhli. Pocity se dají chvilku tutlat a hromadit, někdo je dokáže ze svého života vytlačit úplně. Ale zákonitě se to někde projeví. Třeba ne hned, ale časem jistě a kdo ví, s jakou razancí. Naučte se uvolnit se, pozorovat sami sebe a pojmenovat, co se ve Vás odehrává. Dejte průchod energii, která nikdy nezmizí a jen se přeměňuje. Vnitřní síla člověka nevzrůstá popíráním sebe sama, ale otevřeností, upřímností a vnímáním vlastního těla.

4. „Každá emoce mne pohltí a ztratím tak zcela svou racionalitu.“

Náš mozek je geniální a docela složitý vynález. Skutečně existují situace, kdy vyhodnotí, že jde o náš holý život a podaří se nám zareagovat zcela iracionálně a neočekávaně, jak pro nás, tak pro naše okolí. Je to tím, že náš mistrovský nástroj má tři úrovně. První úroveň se nazývá „plazí mozek“-jedná se o mozkový kmen, díky kterému žijeme, dýcháme, tluče nám srdce, potřebujeme spát… Následuje druhá úroveň „savčí mozek“-tedy tzv. amygdala (součást limibického systému mozku), která je sídlem naší emoční paměti. Sdílíme ji společně s tygry a lvy a dalšími savci.

Jakmile ucítíme nebezpečí, okamžitě zareagujeme ostře, rychle a nepochybně také zbrkle, bez rozvahy.

To se nám hodí na safari či v pralese, v běžném životě bývají takové reakce přemrštěné a někdy i směšné. Tato amygdala funguje asociativně, což znamená, že na základě minulých zkušeností, vyhodnocuje závažnost současných prožitků. A pokud dojde k závěru, že Vaše dítě právě zaječelo úplně stejně jako opičák v džungli, kterého jste slyšeli před 10-ti lety, je naprosto jasné, že spustíte bouřlivý, ochranný projev ve svůj prospěch se snahou zahnat nebezpečného útočníka…

Naštěstí v našem mozku sídli ještě třetí úroveň „lidský mozek“ neboli neokortex (šedé buňky dle Hercula Poirot), jež žádný jiný tvor v živočišné říši nevlastní. Měli bychom si toho tedy vážit a naučit se s ním náležitě pracovat. Náš mozek je úžasně plastický a my máme obrovskou šanci v něm neustále vytvářet nová spojení a posilovat je ku prospěchu užitečných reakcí. Právě neurolingvistické programování nabízí skvělé techniky, kterými můžeme docílit nečekaných změn. Takže závěr mýtu číslo 4? Emoce nás pohltí jen, když jim to dovolíme. Máme však možnost naučit se je zvládat a ovládat.

5. „Jakmile dám svým pocitům volný průchod, nikdy se jich už nezbavím.“

Nyní Vám prozradím tajemství. Je tomu právě naopak. Emocí se často nemůžeme zbavit právě proto, že je držíme v sobě a hromadíme tak uvnitř nadměrný tlak a energii. Pak už je toho na nás tolik, že se začneme obávat, co se stane, až to všechno vypustíme. A tak raději potlačujeme, předstíráme, přetvařujeme se, ignorujeme…

A najednou bum, prásk. Pohár přeteče.

A nebo se zdá, že náš pohár je bezedný a jednoho dne onemocníme. Vzpomínáte? Energie nemizí, jen se přeměňuje… Takže dát volný průchod svým emocím je to nejlepší, co můžete pro sebe i pro své okolí udělat. A ač se to zdá být nemožné, i negativní pocity nám mohou přilít mnoho energie do žil, díky které se posuneme dál…

6. „Je zdravější a pohodlnější potlačit své emoce, vypadám tak silnější a sebevědomější.“

O tom už jsem slyšela tolikrát! Stále tomu spousta lidí věří a řídí se tím. Pokládají za nejdůležitější to, jak vypadají navenek, na veřejnosti, před lidma. Protože co by tomu lidi řekli, kdyby… Mylně se domnívají, že působí vyrovnaně a reprezentativně. Pak přijdou domů, zabouchnou za sebou dveře a najednou to přijde. Vztek, zlost, smutek, zklamání, únava, přecitlivělost, strach, pocit viny… A někdy to odnesou ti nejbližší.

Sebevědomý člověk je sám sebou, nepotřebuje předstírat a přesvědčovat kohokoli o pravém opaku toho, co se v něm právě děje. Je si vědom sám sebe a svých pocitů. Vnímá je jakou součást svého života a také se podle nich chová. Nejen 8 hodin denně a s vypětím všech svých sil, ale celých 24 hodin zcela samozřejmě a uvolněně. Ať doma s rodinou, přáteli nebo v práci a na ulici.

Jak to máte Vy? V čem je Vaše vnitřní síla?

7. „Nikoho nezajímá, co právě prožívám, tak proč o tom mluvit a ponižovat se.“

To je naše oblíbená pomocná berlička, když už nevíme, jak si zdůvodnit, proč se nám naše pocity nehodí do života. Vždycky se přeci najde viník, tak proč to mám házet na sebe… Zeptejte se sami svého já:

„Zajímá mě, co právě prožívám? Z čeho vycházím, jaké mám myšlenky? Co by pro mě znamenalo svěřit se někomu dalšímu? Z jakého důvodu jsem přesvědčena, že o mé emoce nikdo nestojí?

V prvé řadě je potřebné a užitečné komunikovat sám se sebou. Všechno, co se odehrává v mé hlavě, má tendenci se stát v reálném životě. Dobře si rozmyslete, jak myslíte. Zda v souladu se sebou nebo proti sobě. Neukazujte prstem na druhé, nejprve se zaměřte na Vás.

Velice mě potěší, když mi napíšete, jak to máte s prožíváním emocí Vy. S každým pocitem se dá pracovat a není potřeba tvářit se , že jsou tabu a neexistují. Účinnou techniku na zpracování emocí uvádím ve svém novém eBooku zdarma, který je určen především pro maminky s dětmi, ale funguje u každého bez ohledu na věk či pohlaví. Stáhnout si jej můžete zde.

Budete-li potřebovat cokoli zodpovědět nebo poradit, neváhejte a pište mi na email nlp@marketantosovska.cz nebo do komentářů pod článek. Mějte se krásně a prožívejte svvůj život naplno!

…a předem děkuji za sdílení na Facebook 🙂

Více o: Markéta Antošovská

NLP koučka se zaměřením na rodinné a partnerské vztahy. Vím, že všechny ženy a zvláště pak ženy maminky, v sobě nosí spoustu tajných snů a přání, často jim však chybí odhodlání. Společně můžeme zapracovat na Vašem sebevědomí, odstranit emoce z Vašeho nitra, které Vám již neslouží a táhnou Vás ke dnu, zbavit Vás přesvědčení, které limitují Váš život i životy Vašich dětí a partnera. Váš svět jsou Vaše myšlenky. Změňte své myšlenky a změníte celý svět... ▬▬ Místo: Jevíčko ▬▬ Tel.: +420 723 012 809 ▬▬ Email: nlp@marketantosovska.cz ▬▬ Web: www.marketantosovska.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..