Koučink / Terapie

Vyber si svého kouče

Jak může sex koučink pomoci ke zlepšení vašeho sexuálního života

GPT

Sex koučink je relativně nový obor, který se zaměřuje na zlepšování sexuálního života jednotlivců a párů. Tato forma koučinku využívá nástroje a techniky, které byly vyvinuty v oboru klinické psychologie a sexuologie, aby pomohly jednotlivcům a párům řešit jejich sexuální problémy a dosáhnout jejich cílů v oblasti sexuálního života.

Cílem sex koučinku je pomoci jednotlivcům a párům zlepšit jejich sexuální zážitky a vztahy, a to prostřednictvím individuálních konzultací a cvičení. Tyto konzultace a cvičení jsou zaměřeny na řešení specifických problémů, jako je nedostatek sexuálního sebevědomí, komunikační problémy v posteli, nedostatek vzrušení a další.

Sex koučové pomáhají svým klientům najít nové způsoby, jak dosáhnout sexuálního uspokojení a vzrušení, a zároveň jim poskytují podporu a radu při řešení jakýchkoli sexuálních problémů, se kterými se setkávají. Sex koučink také může pomoci jednotlivcům a párům nalézt nové způsoby komunikace a udržovat vztahy v oblasti sexu.

(Pokračování textu…)

Naše myšlenky tvoří naše bytí

Kateřina Krumphanzlová

Nemůžeš čekat, až se budeš cítit, tak jak chceš. Musíš se tak napřed cítit. Jen my sami si tvoříme svou realitu.

Už jste někdy měli pocit, že prožíváte, přesně to, co jste představovaly?

Už se Vám stalo, že přišlo do Vašeho života přesně to, z čeho jste měly obavy?

Už jste někdy řekly: „Já jsem to tušil/a, že to takhle dopadne. Věděl/a jsem, že se mi něco takového stane.“ ???

Věřím, že určitě. Naše myšlenky totiž tvoří naše bytí. Ať už vědomé nebo nevědomé.

Můžeme tomu říkat předtucha. Do života si prostě přitáhneme to, na co myslíme. A to i to, co nechceme, z čeho máme strach a obavy. Co je často v našem podvědomí. Náhody neexistují. Kam směřujeme naši pozornost, to roste.

Vlastní zkušenost

Pár příkladů ze svého života si dokážu docela lehce vybavit. Podvědomě jsem se bála nemoci. Tím, že můj otec měl roztroušenou sklerózu. Tím, že maminka občas říkávala, ať se nestresuji, že ze stresu je spousta nemocí. A tak nemoc přišla. Jako varování. Že už moc dlouho jedu na plný plyn. Začaly mi padat vlasy.  V lednu 2016 jsem si na hlavě objevila pleš, pak hned přišly rychle další dvě. A já „věděla“ že nemoc postoupí tak, že budu muset nosit paruku. Úplně živě jsem si to představovala. Kupovala jsem jí ani ne do tří měsíců. Po absolvovaní vyšetření tradiční medicínou a zklamání z žádných výsledků, jsem se rozhodla pro alternativu. Čínskou medicínu i návštěvu čarodějnice. Odblokování starých bolestí.  Já VĚŘILA, že to pomůže, že mi zase narostou dlouhé vlasy. Paruku jsem odložila za další tři měsíce a dneska mám opět dlouhé vlasy. Jsou tmavší a zatím stále bez šedin.

Nebo…nevěra. Protože jsem s mým mužem od mládí, měla jsem stále podvědomě strach, že přijde tzv. „mládí nevybouřené“.  Úplně si vybavuji jakýsi český seriál s Ivanou Chýlkovou, na který jsem kdysi koukala. Manželka přišla na nevěru svého muže a vyhodila ho. Pak toho litovala. Nikdy už se nevrátil, byť vlastně odejít nechtěl a ona skončila jako alkoholička, která tím přišla i o dceru. Už si nepamatuji, jak to dopadlo, ale vím, že mi utkvělo: „Kdyby se ti to stalo, nejednej v afektu a hlavně ho nevyhazuj!.“  No a stalo se. Pak jsem se víc jak deset dalších let bála, že to přijde znovu. Jak to mohlo dopadnout? Přišlo. Zase jsem se musela prát se stejnou situací, zase jsem dostala stejnou lekci.

Nebo… úplně jasně jsem věděla, že z pozice místostarostky odejdu s velkou křivdou. Jak jinak to mohlo dopadnout? Trvalo mi rok, než jsem vstřebala veškerou špínu, která se snesla na mou hlavu. A menší příklad. Před lety jsem šla s rok a půl starým synem v náručí po příkrých schodech a hlavou mi prolítlo : „Teď spadneš.“ Tři zlomené prsty na noze, syn naštěstí v pořádku.

Předtucha ???

Tak mohlo by to vyznít, že všechno je moje chyba, zavinila jsem si to sama.  To rozhodně ne. Jen to, co vyzařujeme do svého energetického pole, a z větší části nevědomě, k nám přijde. Stane se to. A když se může stát, to co si nepřeji a z čeho mám strach, proč by se nemohlo stát přesně to, co ve svém životě chci ??? Můžu s tím vědomě pracovat ???

Zákon přitažlivosti. Zní to ezoterikou ???

Vyvedu vás z omylu. Ať už  to zní, jakkoliv mysticky, tímto jevem se zabývají vědci i lékaři – kvantová fyzika, epigenetika, neurověda. Věda se stává prostředkem, díky kterému se ezo poučky na téma “jak si správně přát” propojují s vědeckými studiemi, jsou lépe pochopitelné, pro náš rozum.

Vytváříme si takovou realitu, jakou si ji vytvářet chceme. Nebo nechceme. Záleží, na co myslíme. To posilujeme. I když vnější okolnosti nezměníme, i když můžou být vnější podmínky složité, vždycky máme možnost změnit to, co je uvnitř.  To, jak jsme vnitřně nastaveni, jak se na okolnosti díváme, jaký je náš přístup a úhel pohledu. Můžeme si vybrat, jestli se staneme obětí okolností, nebo se posuneme vpřed.

Placebo

Jistě známe všichni placebo efekt. Kdy víra dokáže uzdravit. Při podávání cukru se lidé uzdraví, protože věří, že dostávají lék, který je uzdraví. Tělo samo spustí chemické procesy, samo se začne léčit. Stejně tak, když budeme prožívat svou budoucí realitu jakou chceme, včetně emocí, náš mozek, naše tělo uvěří, že se tak již stalo, a pak to skutečně nastane. Když se ale budeme stále trápit minulostí a tím co nemáme, nelze svou realitu změnit. Bude stále stejná.

Změň svůj osud !

Změnit myšlení není jednoduché. Odhodlání nestačí, důležitá je výdrž. Zbavit se své staré mysli, naučených a zautomatizovaných postupů a naučit se nové. Pochopit, znamená udělat první krok, ale zdaleka ne ten nejtěžší. Překonat se a vytrvat. Pokud se nedaří, pokud nevidím výsledky, pokud stále upadám do stejných návyků. Pokud si říkám, že to nefunguje.

„Denně máme 60-70 tisíc myšlenek. Devadesát procent z nich jsou stejné, jaké jsme měli o den dříve. Stejné myšlenky vedou ke stejným volbám. Stejné volby vedou ke stejnému jednání. Stejné jednání vždy povede ke stejným zkušenostem. Stejné zkušenosti vždy vyvolají stejné emoce. A stejné emoce pak aktivují stejné myšlenky. Tím si postupně zafixujeme mozek do stejného výsledného vzorce. Vaše osobnost je složena z vašich myšlenek, činů a pocitů. Současná osobnost, kterou nyní jste, vytvořila vaši aktuální osobní realitu. Chcete-li začít vytvářet novou osobní realitu, musíte se nejprve zamyslet, jak myslíte, a změnit to.“

Dr. Joe Dispenza

Kdykoliv přimějeme svůj mozek, aby fungoval jinak, měníme svou mysl. Proces změny vyžaduje, abychom si zvědomili své nevědomé JÁ. Nejtěžší část proměny je nedělat stejné volby, jako předchozí den. Je to nezvyklé, nejisté, nepředvídatelné a vyvolává to zpočátku nepříjemný pocit. Tělo se chce vrátit zpátky. Na to, co je zvyklé. Na svůj automatický návyk. Automatické reakce. Tak známé … Většina lidí se vrátí do svého známého, zabydleného stavu mysli a těla.

Proces změny vyžaduje odnaučování a přeučování. Vyžaduje to zlomit návyky svého starého JÁ a znovu vytvořit nové JÁ. Hnout se z minulosti a přestěhovat se do budoucnosti.

Jak na to ?

  • Cheš-li změnit zvyk, musíš se podívat na to, co tě nutí dělat stále stejnou volbu, znovu a znovu.
  • Zapiš si jaké chování už nepatří do tvé budoucnosti.
  • Zvědom si své návyky a chování, automatické reakce. Pozoruj je, už potom nebudou nevědomé.
  • Podívej se na emoce, které tě drží v minulosti.
  • Rozhodni se, zda tyto emoce patří do tvé budoucnosti.
  • Vědomě pracuj se svými myšlenkami.
  • Zastav ty, které ti neprospívají, vracejí tě do minulosti, způsobují ti nepříjemné pocity.
  • Zaměř se v tu chvíli, kdy přijdou, na cokoliv jiného – protáhni se, zacvič si, kresli, zpívej, tanči, čti ….nebo si jen řekni „Tohle chci změnit, neprospívá mi to. Zasloužím si, se cítit dobře“.
  • Pokud stále přicházejí myšlenky, na to, co tě trápí, co ve svém životě nechceš, zapiš si to na papír a ten pak roztrhej, nebo spal. Udělej to pokaždé, když jsou tyto myšlenky vtíravé a nemůžeš je zastavit.
  • Celkově se zaměř na to, co je v tvém životě dobré, co je v pořádku, co ti udělalo radost, za co jsi vděčná. Co posiluješ to roste. Zapiš si to každý den. Nemusí to být vůbec velké věci. Stačí maličkosti.
  • Večer před spaním si představuj svou ideální budoucnost jakou chceš. I s prožitím emocí, jak se budeš cítit. Neřeš kdy to přijde a jak, ale věř, že to přijde.

Zkoušej to po malých krůčcích. Nevzdávej se, vytrvej. Nemůžeš čekat, až se budeš cítit, tak jak chceš. Musíš se tak napřed cítit.  Musíš cítit lásku, aby se mohl zjevit nový vztah, sílu, aby přišel úspěch, hojnost dřív, než přijde bohatství.

„Mozek nedokáže rozlišovat mezi vnější reálnou zkušeností a vnitřním prožitkem v představě, protože pokud jste přítomni v tom, co děláte, pak myšlenka je zkušenost“

Dr. Joe Dispenza

Na co kladeš důraz ve své mysli, to zhmotňuješ. Vybírej si myšlenky, které chceš žít.

Přijmi věci, tak jak jsou. Minulost nezměníš. Dělej maximum pro to, abys hlídala, jakým směrem se ubírají tvoje myšlenky a pocity. Nedávej si žádná ultimata. Věř a směřuj k tomu, že jsi si jistá, že to bude lepší a lepší….. Neočekávej kdy a jak to přijde, prostě jenom věř, že to přijde.

Můžeš si vybrat, jestli jsi oběť okolností, nebo se posuneš dál. Je jenom na tobě, jestli ti v životě bude svítit slunce.

S láskou Kateřina

Sedm mýtů o pocitu

Markéta Antošovská

O našich pocitech koluje spousta domněnek a lží. Často je popíráme a ještě mnohem častěji si je vůbec nechceme připustit. Snad nám bývají i na obtíž. Kdo ví, proč tomu tak je. Po kořenech musíme pátrat v minulosti, jak v té své, tak v té lidské obecně. V dávných dobách si lidé svých emocí velice vážili a cenili, protože jim nejednou zachránily život. Postupem času se člověk jako lidská bytost naučila své pocity zpracovávat a potlačovat.

Každému z nás se už někdy v životě stalo, že jeho prožívání někdo odsoudil nebo hodnotil, poučoval ho o tom, co by se mělo a proč právě teď není vhodné cítit určitou emoci. Došlo to až tak daleko, že správný čas na emoční prožívání není skoro nikdy. A to je obrovská škoda. A je to o to smutnější, že totéž předáváme i svým dětem. Jak jsme se ohledně svých pocitů rozhodli my sami, je naše věc, ale alespoň svým potomkům bychom měli dovolit žít naplno, se vším všudy, co k životu patří. Co nám tedy brání v tom, abychom si dovolili svůj život procítit a přitom se za to nestydět?

Pojďme se teď podívat na nejčastější mýty spojené s pocity, které ovlivňují náš život. (Pokračování textu…)

Takhle to neříkejte

Radim Svoboda

 

Určitě znáte, když vám někdo zdůrazňuje věci, typu nedělej to, nezkaz to, nespadni tak máte tendenci udělat přesný opak a nevíte, proč se tak stalo. Pravděpodobně stejným způsobem říkáte například svým dětem, neskákej do kaluže, nefoukej do brčka, nechoď do bláta, nerozbij mobil a ony udělají přesný opak toho, oč jste je žádali. Přemýšlíte, proč se tak děje?

Za prvé, podvědomá mysl neumí zpracovávat zápor a tak vynechává slovíčko ne

Malý test: Zavřete oči a nemyslete na modrého slona.

Co se vám ve vaší mysli zobrazilo? Viděli jste modrého slona? A proč? Když jsem vám přikázal, abyste na něj nemysleli. Asi si teď říkáte a na co jiného jsem měl(a) myslet, než na modrého slona, když jsem vás na něj upozornil. V tom je právě ten vtip.

Za druhé, podvědomá mysl ráda přijímá příkazy.

Zdůrazněte například dítěti, aby neskočilo do kaluže, která je zrovna před vámi. Co dítě udělá? Přesně tak jako vy s tím slonem si ve své mysli nevědomě vytvoří představu, jak skáče do kaluže. Podvědomí, totiž slyší jasný příkaz, skoč do kaluže! Co podvědomá mysl přijme, se musí stát a zařídí vše tak aby splnilo příkaz. Potom ze strany rodičů přijde klasická reakce -,, co jsem ti říkal“.

Kdo je ale za to zodpovědný? My nebo dítě?

Je třeba si uvědomit, že jsme zasadili seménko do jeho mysli a je jedno jestli mluvíte s dítětem nebo s dospělým člověkem. Všichni vynecháváme zápor. Proto už teď chápete proč, lidé okolo vás nebo vaše děti nedělají, to co chcete. Pamatujte na to že, záměrem komunikace není jen odpověď, kterou dostanete, ale také reakce kterou dostanete.

Místo abyste řekli svému dítěti, neskoč do té kaluže, mu raději řekněte, obejdi jí. Vyzkoušejte to a sami uvidíte že, si ušetříte řadu nepříjemností. Znám případ, kdy jedna matka dost výstižným tónem řekla svým synům, kteří si šli hrát ven, aby dávali pozor a nerozbili si hlavu. Jeden z nich si skutečně hlavu rozbil.

Dokonce vám to může ušetřit i nemalé peníze, jedna moje známá už koupila svému synovi několikátý mobil se slovy Né! Že ho rozbiješ! A skutečně mi potvrdila, že do 48. hodin měl minimálně prasklý displej.

Jsem přesvědčený o tom, že už chápete, jak je důležité říkat věci, tak jak chcete, aby se staly. Ale možná vás teď zajímá co dělat, když vám někdo řekne něco, co nechcete, aby se vám přihodilo? Je to tak že? Ukážu vám tedy, jak to dělám já. Kdykoliv uslyším negativní příkaz, tak pokud možno zastavím se, všeho nechám a pronesu si v duchu tato slova Stop Vymazat, vymazat, vymazat. Po té si okamžitě v mysli vytvořím obraz toho, jak chci, aby to bylo (dopadlo).

Je to samozřejmě všechno o zvyku, ale jsem si jistý, že to zvládnete. Společnost nás naučila, se zaměřovat na to, co nechceme místo na to, co chceme. Když ale vynecháte zápor a budete formulovat příkazy způsobem, jakým chcete, aby se staly, pak uvidíte ty zázraky.

 

Objednat na sezení se můžete Zde:

Napsal

Radim Svoboda Kouč a terapeut NLP

 

 

10 důvodů, proč stojí za to dát druhou šanci

Markéta Antošovská

Naše životy jsou protkány mnoha vztahy. Některé začínají už v dětství, jiné přicházejí později. Všechny vztahy jsou pro nás velice důležité, protože díky nim vytváříme nové vazby a také poznáváme sami sebe. Zatímco určití lidé hrají v našem životě naprosto nezastupitelnou roli, jiní se v našem osobním příběhu jen mihnou a zase zmizí. Někdy se však stane, že člověk, která nám býval velice blízký, se začne vzdalovat a odcizovat. Pouto mezi námi, které tam odjakživa bylo, najednou slábne a vytrácí se.

V koloběhu lidského života dochází k mnoha situacím, které nedokážeme pochopit, nerozumíme jim. A pokud nám něco není jasné, snažíme se obvykle pátrat po vysvětlení. Mnohdy žádné nenajdeme. Mezilidské vztahy totiž nefungují jen na základě mozku a logiky, mnohem důležitější jsou emoce a city. Náš mozek je úžasný nástroj, díky kterému si můžeme užívat života plnými doušky. Občas nám v něm však nadělá i pěknou paseku.

swans-2116649_1920

V průběhu běžného dne jsme vystaveni obrovskému množství impulzů a vjemů z okolí. Naše pozornost nemá tak vysokou kapacitu, aby byla schopná přijímat všechny tyto informace. Podvědomě sice vnímáme úplně všechno, ale na vědomé úrovni je to jen malý střípek celé mozaiky. Navíc se každý z nás soustředí na úplně jiné detaily, takže ačkoli sledujeme třeba jen stejnou kapku vody, může se lišit náš celkový dojem a prožitek.

abstract-tiles-1130261_640

Úplně stejně funguje i vnímání na úrovni vztahů. Domníváme se, že komunikujeme především prostřednictvím slov, ale to je omyl. Mnohem více dokážeme sdělit tónem hlasu, jeho intonací a řečí našeho těla. Naše podvědomí tak vnímá spoustu signálů, zatímco vědomí se zabývá převážně soustředěností na mluvený projev. A z toho „mála“ ještě část úplně vymažeme, protože opravdu nemáme paměť jako slon. Další kus překroutíme do podoby, která je blízká našemu způsobu interpretace. A aby toho nebylo málo, ještě si to celé hezky zevšeobecníme, takže vytvoříme rádoby univerzální pravdu-připojíme si své oblíbené každý, všichni, vždycky, nikdy… A hurá, konflikt je na světě.

Největší nedorozumění vznikají, když na základě svého vlastního dojmu vyvodíme ukvapený závěr, aniž bychom se pídili po náhledu druhé strany. Náš mozek funguje asociativně, což znamená, že automaticky spojuje podobné zkušenosti s emocemi z minulosti. Přiřazuje význam událostem v našem životě na základě již poznaného. Ale co když je to tentokrát jinak?

(Pokračování textu…)

Čím větší je předek, tím větší je i zadek!

Markéta Antošovská

Nedávno jsem se pustila do četby knížky s názvem „Váš obličej nikdy nelže“ od autora Michio Kushi a na jedné z prvních stránek mě zaujalo Sedm principů řádu vesmíru. Princip uvedený v nadpisu mého článku byl šestý v pořadí. Pravdou je, že mě to natolik rozesmálo a pobavilo, že už jsem nebyla schopná číst knížku dál.

 

Začaly se mi do hlavy vkrádat neskutečné myšlenky, hned jsem měla několik návrhů, kde všude by se právě tento nadpis mohl objevit a jak by se asi vyjímal. Nu, na blogu mu to jistě bude slušet.

Zamýšleli jste se někdy nad tím, že všechno má dvě strany? U takové mince je to jasné, to i často používáme ve smyslu: „Každá mince má dvě strany.“ Ale uvědomili jste si, že to samé se týká i nás lidí? Jistě, v dětství jsme v pohádkách slýchávali, že vítězí dobro nad zlem, láska nad nenávistí, rozum nad hloupostí. Je to však vždy tak striktně oddělené? Neskrývá se náhodou v každém z nás obojí?

Prozradím Vám tajemství. Každý jsme jin i jang, světlo i tma, hodní i zlí, trpěliví i nedočkaví, dospělí i děti… Mohla bych pokračovat do nekonečna. Člověk je součástí přírody a ta je složená z protikladů. Proč? Abychom vždy přesně poznali, kde jsme. Jak bychom poznali, že jsme nahoře, kdybychom nikdy nebyli dole? Vážili bychom si lásky a pokory, kdybychom neprožili také nenávist a pohrdání?

 

Faktem je, že máme vždy možnost výběru. Sami si volíme předek nebo zadek. A je na nás i to, jakou budou mít velikost. Pokud nám cokoli nevyhovuje, máme úžasnou možnost na tom zapracovat a změnit to. Tou možností je neurolingvistické programování.

Své první emoce a zkušenosti si odnášíme do života už od maminky z bříška. V průběhu porodu podstupujeme svou první nejnáročnější cestu, cestu do života. Mnohé výzkumy jednoznačně prokázaly, že myšlenky matky se přenáší jak na plod v děloze, tak později i na narozené dítě. Jakoby mezi nimi kromě pupečníku existovalo ještě jiné spojení. Je velmi důležité, jakým způsobem nastávající i novopečená maminka uvažuje. Už v tak raném věku si fixujeme některá přesvědčení o sobě, které s námi kráčí dalším životem a výrazně nás ovlivňují.

 

Často se stává, že vědomě absolutně nevíme, kde se ta či oná myšlenka vzala v naší hlavě. Až když začneme pracovat s podvědomím díky skvělým technikám jako jsou například časové osy nebo submodality, nalezneme pravý důvod. Nezřídka právě z období před porodem, někdy už dokonce z doby početí. Dokážete si představit, jak by mohl svět fungovat jinak, kdyby si všechny těhotné maminky tohle uvědomily? Kdyby na svá miminka nepřenášely své obavy a strachy a včas by s nimi začaly pracovat? Jak by se většina z nás mohla cíti jinak? Kolik by ubylo antidepresiv a psychiatrických pacientů?

 

Věnovala jsem tomuto tématu mnoho dlouhých večerů a uznala jsem, že by to mělo zásadní dopad na náš svět. Proto jsem napsala eBook s názvem Jedno rozhodnutí pro dva životy, ve kterém se věnuji právě této problematice. Doporučuji všem, nejen těhotným maminkám, aby se začali vědomě zabývat svými vnitřními pochody. Nebuďte sami k sobě lhostejní. Soustřeďte se na všechno, čím trávíte svůj drahocenný čas-nejen činnosti, ale i myšlenky, postoje, přesvědčení. Porovnejte, kolik z nich je naladěných pozitivně a kolik negativně? A jaký je Váš život, spíš plus nebo mínus, slunce nebo mrak? Klidně si tyto postřehy i zapište a každé ráno zaznamenejte tu úplně první myšlenku, která Vám probleskne hlavou. Jestli není sluníčková, zkuste zapátrat po jiné. Stoprocentně máte na výběr. Tak si vyberte správně pro svou mysl i své tělo.

Čím větší předek, tím větší zadek… Čím lepší vnitřní rozpoložení, tím zdravější tělo. Všem ostatním lhát můžete, snad to ani nepoznají nebo to přejdou mávnutím ruky. Sami sobě říkejte pravdu a nezavírejte oči před realitou, která jednoduše existuje. Všechno je vzájemně propojené, tak to přestaňme ignorovat. Mysleme na teď i na potom, aby ještě nějaké potom vůbec nějaké bylo… Vstávejme každý den s úsměvem!

Kdybyste potřebovali s čímkoli poradit nebo máte jakékoliv otázky, neváhejte mi napsat na emailovou adresu nlp@marketantosovska.cz.

Ne, já to neudělám

Alexandr Tóth

Věta: „Ne, já to neudělám“ nebo jakákoliv jiná, která prosazuje vlastní potřeby nad uskutečněním přání prosebníka (žadatele) je mnohdy brána v naší společnosti jako velice egoistická či sobecká. Člověk, který odmítá pomoct, přeci není dobrý člověk. Fuj, fuj, fuuuj. Ach ty stereotypy, pravidla, normy a taky vnitřní strachy. Někdy by bez nich bylo lépe na duši, že?

(Pokračování textu…)

5 tipů, jak vyzrát na špatnou náladu, ať už vám ji způsobil kdokoli

Markéta Antošovská

Každý z nás to zná, už od ranního probuzení stojí všechno lidově řečeno za prd. Počasí mohlo být lepší, v noci se nám mohlo lépe spát, káva mohla být silnější, spánek delší a hlubší… No zkrátka, s ničím nejsme spokojeni.  I kdyby se celý svět kolem postavil na hlavu, určitě bychom našli nějakou tu mouchu. A nebyla by to jen muška, ale pořádná masařka.

Rozhlížíte se a hledáte viníka toho všeho. Partner, děti, šéf, tchýně, ten moderátor z televize… Málokdo se rovnou odvážně vydá k zrcadlu, aby si prohlédl toho pravého původce veškeré nespokojenosti. Vidíte se? Co právě Vám dnes nesedlo? Necítíte se dobře? Bolí Vás něco? Trápíte se? Proč chcete hodit vinu na okolí a nepřevzít za sebe a své chování zodpovědnost? Potřebujete udělat něco sami pro sebe? Tak to udělejte… Třeba se později nebudete muset nikomu omlouvat.

 

TIP PRVNÍ

To Vy rozhodujete o tom, jak se chcete cítit. Proč si záměrně vybíráte tu nepříjemnou variantu? Přináší Vám to něco, čeho se nedokážete vzdát?  Aha, když jsme naštvaní, většina lidí okolo se velice snaží nám zavděčit, jen aby se nám alespoň malinko zlepšila nálada. My nemusíme nic, jen zarputile dál trvat na tom, že se nehodláme oprostit od špatného rozpoložení…  Nebo snad testujeme své okolí, co dokáže snést a přímo lpíme zrovna na tom horším rozpoložení, protože nic jiného nemá cenu? A zkusili jste to už někdy jinak?

Pojďme se zamyslet!

Každý máme na výběr, zvolme si to veselejší, přijatelnější, lepší pro nás i naše okolí. Stále platí staré známé pořekadlo: “Smích nevyřeší všechny Tvé problémy, ale namíchne tolik lidí z Tvého okolí, že stojí za to si ho udržet.“  Smích dokonce léčí, protože dokáže nastartovat produkci endorfinů v mozku, které potěší nejen naši mysl, ale také tělo. Když mám skvělou náladu, cítím se i fyzicky skvěle. Emoce ovlivňují naše tělo a tělo ovlivňuje naše emoce. Není to jednosměrka.  A navíc svou radost můžeme šířit do světa a zmenšíme tím množství zamračených obočí a úst, která nabyla tvaru převráceného rohlíku… To přeci stojí za to nebo ne?

TIP DRUHÝ

Zvažte, jak dlouho je zdravé a nutné setrvávat se špatnou náladou. Jistě že se nemůžeme stále smát a občas se skutečně přihodí něco, z čeho jsme smutní a rozladění. Potřebujeme určitý čas, abychom si uspořádali své myšlenky a odnesli si z dané zkušenosti nějaké poučení do budoucna.  Ale nic netrvá věčně. Ponořte se do svého nitra a zeptejte se sami sebe, zda se na dané skutečnosti dá nalézt i něco pozitivního, nějaké plus pro Váš další život. Vždycky totiž něco takového existuje. Všechno zlé je k něčemu dobré, akorát nám někdy trvá až příliš dlouhou dobu než to dokážeme zhodnotit a přijmout. Jakmile na to však konečně přijdeme, už pro špatnou náladu není prostor.

TIP TŘETÍ

Negativními pocity se můžeme nechat ovládnout anebo inspirovat a načerpat z nich energii. Smutek, vztek, úzkost, zklamání, strach, pocit viny, emocionální bolest…  Jak Vám je, když o nich jen čtete? Vybaví se Vám hned nějaká vzpomínka? Prožíváte je celou svou bytostí? A nebo se nad ně dokážete povznést a nehrají ve vašem životě až takovou roli? Je naprosto přirozené, že nás někdy zaplaví vlna těchto emocí, menší přirozeností už však disponujeme my sami při jejich zpracování. Nenechte se proto ochromit a hledejte i v těchto prožitcích zdroj energie. Pátrejte po přínosech pro Váš život. Někdo Vás naštval? Možná se potřebujete posunout ve svém životě někam dál a začít smýšlet jinak. Jste smutní? Trápíte se opravdu něčím, co Vám přísluší? Pokud ano, můžete změnit svůj pohled na věc. Byly zraněny Vaše city? Možná existuje spousta dalších lidí, kteří je rádi opětují a právě ti ve Vašem životě budou od teď hrát důležitou roli. Zamyslete se a zvažte, kdo řídí Váš život. Pokud jsou Vaše pocity příliš silné a nedokážete si s nimi poradit sami, ráda Vám ukážu způsob, jak je zpracovat efektivně.

 

TIP ČTVRTÝ

Z vlastní zkušenosti vím, že náladu nám často nejvíc pokazí záležitosti, které se nás ale vůbec netýkají. Zkrátka si příliš připustíme k tělu něco, s čím nemůžeme hnout. Sžírá nás to a trýzní, celý den , někdy dokonce týden, měsíc, jsme zcela bez nálady. Připadáme si jako v naprosto bezvýchodné situaci. Proč? Protože řešíme něco, co netýká bezprostředně nás, a proto není v našich silách to rozluštit a posunout někam dál. Babráme se v tom a ztrácíme energii. Zastavte se a zvažte: je to můj problém? Týká se daná okolnost mé osoby? Mohu to nějak ovlivnit? Budete překvapeni, jak velkou část svého života trávíte životem druhých, zatímco Váš vlastní život Vám uniká mezi prsty. Je na čase říct dost, protože na to je život příliš krátký…

TIP PÁTÝ

Dobře si zapamatujte a uložte okamžiky, kdy se cítíte opravdu šťastní, veselí, motivovaní, spokojení. Od této chvíle pokaždé, když budete zažívat štěstí a radost, vnímejte každý projev své mysli a svého těla. Co si myslíte, jak myslíte, o čem přemýšlíte, jak je Vám ve Vašem těle, co prožíváte. Zafixujte si svůj vnitřní i vnější úsměv a uložte hluboko dovnitř sebe. A až Vám příště bude scházet cokoli z těch příjemných prožitků, zahloubejte ve svých vnitřních zdrojích a vylovte tam právě tohle naladění. Věřte mi, budou se dít zázraky. Neurolingvistické programování jde ještě dál. Pomocí něj toto všechno dokážeme tzv. ukotvit, napevno. S jistotou pak kdykoli je potřeba, můžete vytvořit skvělé naladění mysli i těla a dokážete všechno, co jen budete chtít. Na tom můžeme zapracovat společně.

Pro inspiraci přikládám vtip pro zasmání. Pokud Vás skutečně rozesměje, hluboko do své paměti nechte vrýt tento smích a  až bude někdy v budoucnu potřeba, stačí si jen vzpomenout a všechno Vaše pozitivní naladění se k Vám vrátí… Nevěříte? Vědomě to otestujte.

Vzhledem k tomu, že jsem NLP koučka a lékařka v jednom, tato anekdota mne opravdu dostala. Snad mi odpustíte lehkou intimitu.

Dědeček se ptá babičky:“ Ty bábo, už jsme se dlouho nemilovali. Pojď se pomilovat.“

Babička na to:“Tak jo, dědo. Ale mám podmínku. Musíš použít kondom.“

Děda se velice diví: „Prosím Tě, však na co, vždyť už nemůžeš otěhotnět.“

Babička praví:“ O tom nepochybuj, že nemůžu. Já jen abych z těch Tvých starých vajec nechytla salmonelózu!“

Doufám, že se smějete tak jako já. Tím spíš, že po Velikonocích je tento vtip celkem aktuální.

Přeji Vám, aby Vám už nikdo nezkazil náladu. Respektive abyste to Vy už nikomu nedovolili.  Stojí za to udržet si skvělé naladění a jasnou mysl!

 

… a pokud jste se inspirovali nebo zasmáli, sdílejte na Facebook. Děkuji.

 

Když minulost utváří budoucnost…

Markéta Antošovská

Zamysleli jste se někdy nad tím, jakou roli ve Vašem životě sehrálo dětství?  Co se Vám vybaví, když slyšíte to slovo? Je to už dávno. Jsou to moje vzpomínky, rodina, zážitky, moje minulost…

 

Často je to však minulost, která utváří naši budoucnost. Mnohdy aniž bychom to vnímali. Velmi zvláštní je, že pokud si chcete vybavit své dětství, málokdy se Vám začne v hlavě promítat souvislý film. Zachytíte většinou pouhé střípky, úlomky, záblesky svého raného života, a přesto mají obrovskou sílu a vliv na Váš současný život.

Minulost je součástí každého z nás. Naše podvědomí je toho jasným důkazem. Co vědomá mysl dávno potlačila a ukryla na dno Pandořiny skříňky, naše podvědomí ochotně odkryje i ten nejtemnější kout. Mohli byste namítnout, že to přeci nikdo nechce, že jsou věci, které je lepší zapomenout a už nikdy víc neobnovit. Opak je pravdou. Základním stavebním kamenem odpuštění je přijetí. Sám sebe, druhých, vlastního chování, jednání jiných. Ať už jsme s tím v souladu nebo ne, dokud budeme nosit náplavu křivd a ublížení svým životem dál, staneme se otrokem vlastních emocí. Nebudeme žít vlastní život podle našich představ, každý den budou naše myšlenky utíkat nazpátek místo kupředu, naše mysl bude strádat, i když by mohla růst.

Jedno je jisté, minulost nikdo z nás nedokáže změnit. To, co ale změnit můžeme, je pohled na ni. Abychom byli schopni se s něčím smířit, musíme to nejdříve pochopit a poté přijmout. Vždy musíme mít na mysli, že každý člověk v daném okamžiku, jedná jak nejlépe dokáže dle svých schopností a dovedností. Týká se to nás, našich dětí, stejně jako našich rodičů. Koloběh života nám často přinese porozumění ve chvíli, kdy se dostaneme do podobné situace jako naši rodiče a najednou získáme novou perspektivu. Pochopíme. A přijmeme. Někdy už ale může být pozdě…

Kromě náhledu na to, co bylo, můžeme také změnit naše emoční prožívání. V průběhu života každého z nás se utváří v naší mysli jakýsi emoční řetězec, jehož první očko vzniká při prvním hlubokém prožití pocitu-ať už pozitivního nebo negativního. Jak život plyne a my narážíme na další podobné situace, mozek automaticky zapisuje stejnou stopu a spojuje podobné prožitky. Později stačí malý impuls a přiřítí se obrovská reakce, kterou nikdo nečeká. Co s tím?

NLP nabízí skvělou metodu s názvem Časová osa, která dokáže zpřetrhat vazby mezi těmito událostmi a dát tak prostor ke vzniku vazeb nových. Vždy máme na výběr, ale nejprve si musíme být vědomi jiných možností. Tímto způsobem dokážeme odstranit neužitečné negativní emoce, které nejsou ku prospěchu ani našemu tělu, ani naší mysli. Ještě úžasnější je, že se dokonce můžeme poučit z minulých prožitků a do budoucna si pak odnést jen to, co nám slouží. Emoce jako takové jsou neodmyslitelnou součástí každého z nás, ale jen do chvíle, než začnou ničit všechno kolem, včetně nás samotných, jako hurikán. Doplatíme na to buď v oblasti vztahů nebo to odnese naše tělesná schránka.

Pokud se potýkáte s emoční dysbalancí, která omezuje Váš život, mám pro Vás ideální šanci, jak na sobě začít pracovat a kde hledat příčiny. Jsou hluboko v nás, a proto o nich nevíme. Vědomě bychom je nikdy neodhalili, ale s naším podvědomím dostáváme jedinečnou příležitost podívat se zblízka na mnohé otazníky našeho života. Stačí se přestat bát, přijmout fakt, že někdy si možná spoustu věcí nepamatujeme z nějakého důvodu-třebaže to nebylo nic příjemného, nicméně v naší hlavě to stále žije. Zavřít oči nestačí, náš mozek myslí, i když my spíme. A navíc po noci zase přichází ráno. A pokud se nám přehrává, byť na podvědomé úrovni, stále dokola jeden a ten samý scénář, nic se nemůže změnit, i kdybychom si to přáli sebevíc. Vezměte život do svých rukou, napište nový scénář a už se nenechte ovládat zajetím vlastních emocí.

Máte nějaké otázky? Hledáte režiséra pro svůj život podle nového scénáře? Kontaktujte na telefonním čísle 723 012 809 nebo mi neváhejte napsat na emailovou adresu nlp@marketantosovska.cz. Budu se moc těšit! A nezapomeňte Vás svět jsou Vaše myšlenky. Změňte Vaše myšlenky a změníte celý svět.